Napsat dotaz

Závodní saňoví psi

I. Severští saňoví psi s průkazem původu dle F.C.I.

AM - Aljašský malamut

Staré severoamerické plemeno vyšlechtěné na sílu a vytrvalost v práci. Přezdívka „lokomotiva severu“ vystihuje jeho pracovní i povahové vlastnosti. V zápřahu zpravidla nedosahuje rychlosti jako husky, ale jeho výkon přesvědčuje silou a vyrovnaností. Jde o silného, pracovitého psa s přírodní, poněkud dominantní povahou, která potřebuje pevnou ruku, ale právě pro tuto povahu nachází své milovníky.

 

GP - Grónský pes

Ze severských saňových psů nejpůvodnější, nejpřírodnější plemeno jak ve vzhledu, tak ve vlastnostech a povaze. „Gróňák“ je velmi pracovitý, i jeho rychlost při práci ve spřežení je úctyhodná, ale v zacházení s ním je třeba uplatnit hodně pochopení a zároveň dokázat získat postavení a autoritu nejvyššího člena smečky. Patří do rukou zkušeného majitele.

 

S - Samojed

Seveřan, který laika klame vzhledem usměvavého medvídkovitého špice. I přes tento vzhled má totiž vlastnosti severského saňového psa, tedy pracovitost, jistou dávku nezávislosti a na rozdíl od špice vyvinutý lovecký pud. Nicméně jeho povaha je ze severských saňových psů nejvíce „psovitá“, je proto z nich nejovladatelnější. Nedosahuje sice rychlosti huskyho ani síly malamuta nebo grónského psa, ale práce v zápřahu je pro něj zpravidla největším potěšením.

 

SH - Sibiřský husky

Nejmenší, nejútlejší a také nejrychlejší ze severských saňových plemen. Byl (i podle standardu) vyšlechtěn pro rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti při práci v zápřahu. Tomu odpovídá jeho vzhled, stavba těla i povaha. Ze seveřanů je nejtemperamentnější, ale v povaze mnohem jemnější než malamut nebo grónský pes. Husky, který nemůže nějakým způsobem pracovat, není šťastný.

 

 

II. Saňoví psi bez průkazu původu dle F.C.I. (i když se jedná o křížence, rodokmeny jsou pečlivě vedeny)

AH - Aljašský husky (= alaskán)

Nejstarší ze všech saňových kříženců. Jedná se o výsledek mnohaletého křížení sibiřských husky s ohaři, saluki či greyhoundy s jediným cílem - zrychlit. Jsou zde patrné dvě základní linie: sprintová s důrazem na co největší rychlost, a longová, kde se preferuje výdrž, ale i odolnost (tito jedinci jsou také nejvíce podobni sibiřským husky). V dnešní době se využívají především na longových závodech.

 

ESP - Evropský saňový pes

Jejich původ sahá do Norska. Největší procento jejich krve tvoří německý krátkosrstý ohař ze skandinávských linií, v kombinaci s menším procentem greyhounda, pointra a příležitostně i alaskána. Obecně se jako ESP označují psi, kteří mají 75% krve ohařů a více. Vzhledově nejvíce připomínají více atletické německé krátkosrsté ohaře a i povaha se dá srovnávat s trošku více temperamentními ohaři. V zápřahu jdou vždy na doraz. Nejvíce excelují v individuálních třídách a menších spřeženích.

 

EH - Eurohound (= scandinavian hound)

V 80. letech 20. století se do Norska a Švédska importovali první alaskáni. Ale všem bylo jasné, že bude potřeba přijít s něčím novým, aby se dalo konkurovat těm nejlepším týmům z Aljašky. V té době musheři ve Skandinávii už přes 50 let používali německé krátkosrsté ohaře a anglické pointry. A tak netrvalo dlouho a začli je spolu křížit. Výsledkem je právě scandinavian hound, pro kterého se později ujal kratší název eurohound. Velmi často se s nimi setkáme na midových tratích, ale pravidelně promlouvají i do pater nejvyšších ve sprintových třídách.

 

ČHP - Český horský pes

Jako národní plemeno byl zaregistrován v roce 1984. První štěňata ČHP se narodila 12.8.1977 po záměrném nakrytí feny slovenského čuvače tažným černobílým psem Leifem, dovezeným z Athabasky v Kanadě. Cílem bylo získat všestranného, dobře ovladatelného a nenáročného psa, přátelského k lidem, vhodného především do horských oblastí. U zrodu plemene stál p. Petr Hanzlík. Následným šlechtěním se upevňovaly další přednosti - vytrvalost, síla a rychlost. Ty se nejvíce uplatnily při využití českých horských psů ve sportu psích spřežení, o jehož rozšíření v tehdejším Československu se zasloužil také Klub českého horského psa.

 

Autoři: Libuše Pečená, Veronika Navrátilová, Martin Vrtěl, klub ČHP