Do mushingu jsem vstoupil v roce 1993 se svým synem Ondrou, kterého jsem jako dorostence doprovázel. S jeho dospělostí a rozšířením chovu jsem nechtěl být jen přihlížející a tak jsem to zkusil nejdříve na koloběžce s jedním, pak dvěma a na konec jezdím C1. Jako bývalý hokejista jsem kouzlu mushingu zcela propad pro jeho amatérskou čistotu i jiný vztah. V hokeji hráč odtrénuje nebo odehraje utkání, svlékne se a vše se točí jen kolem něho a pak jde domů. Mne v mushingu uchvátila né starost o mne ale o své psí kamarády a jejich láska ke mně, kterou mi vše oplácí. Vzhledem ke svému věku mám radost z každého dobrého výsledku svých pejsků i dobrý pocit v partě musherů, kteří mne neberou jen jako důchodce, ale i jako člena dobré party. Je pravdou, že psím kamarádstvím jsem perfektně vyřešil konec své hokejové kariéry.