Scooter

Scooter je druh terénního sportu se psem, kdy jeden nebo dva psi jsou spojeni vodítkem ke koloběžce, na které jede jezdec. Tato třída se na sprintových závodech označuje zkratkou SC1 – koloběžka s jedním psem a SC2 – koloběžka s jedním až dvěma psy (SH, AM, GP, S a ČHP mají vlastní třídu SC21) a na midových závodech MSC2 - koloběžka s jedním až dvěma psy. Stejně jako canicrossu se může i jízdě na koloběžce se psy věnovat v podstatě úplně každý, kdo vlastní psa jakéhokoliv plemene. Vzrůst psa zde ale již může hrát svou roli, protože pes musí být natolik silný, aby kromě jezdce utáhnul i koloběžku. Pokud ale nemáte závodní ambice a chcete jezdit na koloběžce jen rekreačně, je vhodné každé plemeno s chutí tahat. Jízda na koloběžce je také vhodná pro ty, kteří neradi běhají anebo z jakéhokoliv důvodu běhat nemohou. Pokud jste vy a váš pes zdraví, nic nebrání k tomu, abyste vyrazili v okolí svého bydliště, do lesa, na louku anebo do parku. Zlepšíte kondici nejen svého psa, ale i sebe, předcházíte obezitě psa, který bude spokojený a unavený. Posílíte svůj vztah při společné práci, ze které budete mít oba radost. Jízda na koloběžce se psem není tak fyzicky náročná pro člověka jako například canicross, o to více ale klade důraz na schopnosti psa. Přední čeští závodníci tvrdí, že při jízdě na koloběžce se psem se poznají opravdové kvality psa a to, jak dobře umí tahat. Tato třída není tak rychlá, jako například bikejoring, ale naopak klade větší důraz na sílu psa a na to, aby po celou dobu jízdy bylo vodítko napnuté. Jezdec psovi pomáhá tím, že se nohou odráží od země. Stejně jako ostatní třídy mushingu, tak i scooter prošel za poslední roky vývojem. Na trhu je k dispozici mnoho koloběžek vhodných pro terénní sport se psem, celkově se závody zrychlují a z dříve doplňkového sportu pro zimní přípravu psa se stal sport na světové úrovni, kdy se ti nejlepší závodníci s jedním psem pohybují v rychlostech přes 30 km/h s v kategorii se dvěma psy kolem 35 km/h.

Prvnímu tréninku jízdy na koloběžce se psem by měla předcházet alespoň základní příprava například v canicrossu, aby váš pes už trochu věděl o co jde, aby uměl běžet před vámi a táhnout. Na rozdíl od běhu na koloběžce nemáte volné ruce, jimiž byste mohli svého psa ovládat v případě řešení nečekané situace. Také byste už měli mít zkušenosti s jízdou na koloběžce bez psa. Je vhodné se projet nejdříve bez psa anebo si vzít psa ke koloběžce na volno, projet se jen tak krajinou. Za prvé proto, abyste si osahali vaši koloběžku, jak se chová v terénu, v zatáčkách, jak se chovají brzdy, dále je také dobré trénovat střídání nohou na stupátku v pravidelných opakováních. Za druhé je nácvik jízdy na koloběžce se psem na volno vhodný také pro vašeho psa, pokud je například bázlivější povahy, při jízdě na volno si na koloběžku zvykne, zvykne si také na zvuky, které vydává při přejezdu nějaké nerovnosti, při brždění apod. Velmi důležité je ale nikdy do psa nenajet, nesrazit ho, nevytvořit mu špatnou zkušenost s koloběžkou. Také si myslím, že není vhodné při jízdě na volno používat povely, které potom budete používat v zápřahu. Jedná se pouze o volnou jízdu, ne tah, prostě jeďte a užívejte si to a pozorujte, jak pes na koloběžku reaguje.

Stejně jako canicrossu, tak i jízdě na koloběžce, se můžete věnovat cca od 9. - 12. měsíce věku psa – právě věk psa a začátek trénování tahu v postroji je velice individuální a je potřeba - na základě znalosti vašeho psa - si sám určit, kdy je již po mentální i fyzické stránce natolik vyspělý, aby trénink zvládl. Jedná se na začátek pouze o stovky metrů, určitě není žádoucí vyrazit poprvé hned na dlouhý výlet. Základem úspěchu je prostě to, aby to vašeho psa bavilo. Jestliže pes ztratí motivaci hned v úvodu, hůře se s ním potom pracuje právě na delších tratích. Jako motivaci lze použít například odměnu na startu i v cíli – pamlsky, hračku, tenisák. Prostě cokoliv, na co se váš pes těší a má to rád.

Základem úspěchu je mít správné vybavení – pes potřebuje padnoucí postroj – dnes je na trhu mnoho druhů a typů postrojů. Každý pes má jinou stavbu těla a je velmi důležité, aby postroj správně seděl, nezasahoval psovi například do slabin, neškrtil ho kolem krku a neodíral ho. I špatně zvolený typ postroje může vašeho psa odradit a demotivovat. Další částí výbavy je tažné vodítko s amortizérem – jedná se o pružné vodítko, které tlumí nárazy mezi koloběžkou a psem. Toto vodítko má mít délku v nenapnutém stavu minimálně 1,2 m a v napnutém maximálně 3 m. Vodítko je spojené na jedné straně s postrojem psa a na druhé s koloběžkou. Je také vhodné na koloběžce mít adaptér – mezi mushery slangově označováno jako tykadlo – má za úkol držet vodítko nad předním kolem vaší koloběžky a zamezit zamotání vodítka do kola například v případě rychlého brždění atd. a tím samozřejmě předejít pádům, kolizím a zraněním. Adaptér se standardně umísťuje na řídítka nebo na představec. Vy, jako jezdec, musíte mít samozřejmě koloběžku, která je vhodná pro terénní sport, silniční koloběžky nejsou vhodné. Dále brýle, rukavice s krátkými nebo dlouhými prsty, tenisky, sportovní oblečení a to nejdůležitější – ochranou přilbu na hlavu, kterou si berte vždy, když jedete se psem nebo i bez psa.

Je potřeba dodržovat několik věcí dříve, než na trénink se psem vyrazíte. Základem je správné načasování tréninku s ohledem na počasí, jestliže je příliš vedro, trénink se psem se všeobecně nedoporučuje, anebo pouze v místech, kde máte možnost psa ochladit v potoce, rybníce apod. Přehřátí psa může být dalším faktorem, který ho od tahání může odradit. Přehřátí psa – kromě koupání před či během tréninku - oddálíte také tím, že mu cca 1 - 2 hodiny před tréninkem podáte dostatek tekutin, existuje všeobecné doporučení, že na 10 kg váhy psa se podává 150 ml tekutiny. Některý pes samotnou vodu nevypije, a proto můžete klidně použít trochu lososového oleje, masového vývaru, mléka, kousek konzervy anebo škvarků, které ve vodě rozmočíte a psovi to bude více chutnat.

Před samotným tréninkem svého psa nekrmte – může to pro něj být zdravý ohrožující. Jakmile máte napojeno, je také důležité psa pořádně vyvenčit, aby vykonal všechny potřeby a během tréninku ho nic nerušilo a dobře se mu běželo. Před tréninkem je vhodné psa rozehřát, nechat ho volně proběhnout a tuto chvíli je vhodné využít také k rozehřátí a protažení sama sebe. Dříve než začnete trénovat, je dobré, aby pes znal základní povely, které pro zvládnutí tratě potřebujete. Jedná se o stranové povely – někdo používá levá a pravá, někdo klasické musherské povely Ho – levá a Dží – pravá a dále se používá povel vpřed, dopředu apod.

Jestliže chcete vyrazit na závody, očekávejte tratě dlouhé 2 - 8 km. Závodit na koloběžce se psem můžete v podstatě od jara až do zimy. Na jaře a v létě se jezdí kratší tratě především kvůli teplému počasí, naopak na podzim jsou závody dlouhé i oněch 8 km. Midové tratě bývají dlouhé 13 - 25 km. Každý závod má předem vypsané propozice, kde se jasně dozvíte, jestli je závod 1 nebo 2 denní, jakou má délku a jaký způsobem je organizován start. Starty mohou být samostatné, standardně v intervalu 30 s nebo 1 minuta pro SC1 a 1 nebo 2 minuty pro SC2 (SC21, MSC2). Hromadné starty v této třídě nejsou, ale na dvoudenních závodech se můžete druhý den setkat se startem typu „Gundersen“.

Dříve než vyrazíte na svůj první závod, je nutné se dobře seznámit s našimi řády. Musíte vědět jak se značí trať, jaká je povinná výbava, jak se chovat na startu a na trati při předjíždění, jaké jsou povinnosti závodníka apod. Všechny tyto informace naleznete zde na webu v sekci „ČASS“ a podsekci „Řády a směrnice“.
Je důležité svojí neznalostí neohrozit sebe, svého psího parťáka ani ostatní závodníky.

V sekci „Kluby“ si můžete najít sobě nejbližší klub, kde vám určitě rádi se vším pomůžou.

Autor: Hana Štípalová