Napsat dotaz

Rub a líc Olšan – aneb když počasí závodům nepřeje

Olšany patří k závodům, které jsou spojené s představou hromady cen pro vítěze, s šancí potřást si rukou s Bolkem Polívkou na jeho farmě a s členitou lesní tratí, která místy příjemně testuje ovladatelnost leadrů.

Musher klub Pálava pod vedením Pavla Humpolíčka, Pavla Kašpaříka a Michala Petráše tady uspořádal letos v říjnu závody spřežení spolu s MR canicrossu.

Další závody si naplánovali na listopad a to už je termín, kdy je přízeň počasí hodně nejistá. Předpověï byla už týden dopředu špatná, a tak každý kdo přijížděl tušil, že o bláto nebude nouze. První den pršelo jen chvíli a tak se vracelo 60 závodníků z trati ve větším či menším stupni kropenatosti a zabahněnosti. Trochu čistí byli jen leadři. Lesní trať měla ale naštěstí pevný podklad a tak se káry neutopily v blátě.

Nejrychlejší byla čtverka alaskánů (náhodou mých – ohaři se totiž nedostavili a tak mezi čistokrevnými je co do rychlosti stále alaskán králem) – v čase 15 min s rychlostí 25km/hod na 6 km dlouhé trati. Nejrychlejší cyklista (Michal Chovanec) byl o minutu pomalejší, SH Jinřicha Sedláčka v C1 byly pomalejší jen o necelé dvě minuty, šestka hasek Michala Petráše měla odstup 2,5 minuty, Zapletalovi gróňáci 2,45 min a Kůrkovi malamuti mešlali za alaskány skoro 3 minuty. Výletníci se prokousávali tratí půl hodiny.

Druhý den brzo ráno ale začalo vytrvale pršet a před startem všude stála voda. Musheři chodili a brblali, že by se závod jet neměl, ale Pavel Humpolíček srdnatě zavelel “Kdo má dobré psy, ten to zvládne, a kdo nechce, ten jet nemusí.” A taky jsme byli ujištěni, že sanitka stojí za rohem.

Jak to dopadlo ? Naštěstí dobře - sanitka vyjíždět nemusela. Canicross proběhli všichni, v C2 vzdal jen jeden, stejně jako v B1 i v B2. V C vzdali 2 z 5 . Osmička alaskánů s těžkou károu a pomocníkem zrušila v zatáčkách snad jen jeden stromek. Ale v Bkj nenastoupili 4 z 11, obdobně jako 4 z 10 v C1. Sečteno a potrženo – do 2. kola nenastoupilo 13 musherů ze 60.

A jak to vypadalo na trati ? Kdo si pevně neutáhl boty, musel se pro ně vracet (Laïa Suchánek v CCM), kdo neměl gumový oblek, ten měl litr vody v každé kanadě (já), komu nechtěli dřív psi do louží, měl nyní po starostech – nic jiného na trati nebylo, v korytech lesních cest stála voda, takže jízda připomínala brod potokem. Kdo jel rychle a nebál se, kdo pro bláto v očích neviděl na cestu, nebo komu to nebrzdilo, naučil se s károu jezdit smykem jako na saních..

Musím ale říct, že jsme skutečně káry ani v 2. kole v blátě nenechali, jen psi byli kompletně promočení. Před dovedností cyklistů patří smeknout – ti nejlepší jeli jen o minutu pomaleji, než v prvním kole. Týmy se pohoršily vesměs o dvě minuty, jen já se zhoršila o 3 (zbaběle jsem v poslední chvíli ze čtverky jednoho psa odpřáhla, když se můj právě dojíždějící manžel tvářil, že mě na trať nepustí – bál se samozřejmě hlavně o zdraví naší tříkolky).

Říká se “Konec – dobrý, všechno dobré”, patnáctikilové pytle Energy putovaly k vítězům spolu se spoustou jiných cen, každý účastník si něco odvážel. Těch 13 musherů, kteří “vyměkli”, odjelo vesměs už dopoledne.

Ale zůstala po nich otázka :

Co je to regulérní závod, a kdo je schopen regulérnost závodu ohodnotit?. Problémy na kárových závodech bývají nejen s blátem, ale i s vysokými teplotami, připraveností tratě nebo s organizačním zajištěním. Pořádání závodů je záležitost jednotlivých klubů a tak je organizace v jejich kompetenci. Pořádání závodů ale také zastřešuje SSPS a proto – aby se zvýšila regulérnost a bezpečnost závodů - přiděluje SSPS pro zimní závody – I. a II. třídy - technické delegáty. Jsou to zkušení musheři, schopní posoudit trať z hlediska nejrychlejších týmů, mohou pořadateli doporučit úpravy trati, případně i zrušit závod nebo kolo. Dále mohu řešit přestupky proti řádům a udělovat sankce. Na kárové závody (všechny jsou III.třídy) techničtí delegáti určeni nebyli, protože těchto závodů je daleko více než sněhových a navíc jsou kárové závody považovány za přípravu na zimní sezónu.

Co s tím ? Navrhuji, aby i pořadatelé kárových závodů mohli žádat o přidělení II.třídy závodu - s povinností zajistit si technického delegáta (z jiného klubu) na vlastní náklady. Těmto závodům II.třídy by pak mohla náležet vyšší dotace od SSPS za závod. Musheři by tak mohli mít větší záruku, že závod II. třídy bude na jisté garantované úrovni. Co vy na to?.

Jak by technický delegát pomohl řešit blátivý problém v Olšanech ? Zrušil by 2.kolo a platily by výsledky kola prvního. Pořadateli by ale nic nebránilo přeorganizovat trochu ceny a vyhlásit místo 2.kola neoficiální jednokolový závod pro “tvrïáky”, kteří zvládnou cokoli - o pytel krmení. Těch několik příchozích diváků by si přišlo na své, zástupci médií by měli co fotit a točit, musheři by si odnesli umístění a ceny z kola prvního a sami by se mohli rozhodnout, jestli se zúčastní i neoficiální druhé části.

Dopisuji a nad vyhraným likérem přemýšlím, jestli Jindra Sedláček, který odstoupil z prvního místa v C1, byl srab, nebo jestli prokázal, že je mu pohodlí a bezpečnost jeho psů milejší než pytel krmení.