https://www.traditionrolex.com/10Psi se kterými se závodí – část.2. - Aljašský saňový pes – Aljašský závodní pes - Aljašský husky – Alaskan. | mushing.cz - vše o sportu psích spřežení https://www.traditionrolex.com/10

Napsat dotaz

Psi se kterými se závodí – část.2. - Aljašský saňový pes – Aljašský závodní pes - Aljašský husky – Alaskan.

Alaskan je zkrácený název pro Aljašského saňového psa, který se také nazývá Aljašský závodní pes(Alaska racing dog) nebo Aljašský husky zkráceně se vžil název Alaskan. Jedná se o čistě pracovní plemeno používané k zápřahu do saní, šlechtěné dlouhá léta, vycházející z pracovních psů používaných na práci na Aljašce. Při jejich chovu se jde cestou hledající nejlepší pracovní vlastnosti a neohlížející se na standardní vzhled.

Krátce se vrátím ke slovu husky. Prapůvodní význam tohoto slova -husky=Eskymácký pes- postupně přešel ve význam husky=saňový pes. V Evropě se význam slova husky spojuje pouze se SH, takže dokonce vznikl dojem a někde se to i uvádí, že Aljašský husky je kříženec Sibiřského husky a Aljašského malamuta, což je docela zvláštní úvaha. Prapředkové dnešních AH a SH jsou jistě společní a tak na konečném vzhledu těchto dvou plemen můžeme krásně vidět co to znamená cílená plemenitba a jak z jednoho chovného materiálu můžeme v průběhu let získat dvě velmi odlišné povahy i podoby. Ale to jistě není pro nikoho kdo se psy trochu zabývá nic nového. Prohlédneme-li si katalogy tzv. čistokrevných plemen jenom ze třicátých let minulého století a podíváme.li se na to jak psi některého plemene vypadali tehdy a jak vypadají dnes skoro bychom řekli, že jsou to dvě různé rasy. A to se celou tu dobu šlechtí na exteriér podle standardu plemene FCI, který je především o vzhledu plemene. Tam kde se nešlechtí na exteriér, ale jen na výkon za určitým účelem se vzhled velmi rychle rozběhne všemi směry a prioritu mají vlastnosti. Proto mohou být ze stejných předků po několika generacích vzhledově hodně odlišní jedinci. Rozdělme si tedy způsoby šlechtění na způsob exteriérový(standardy FCI) a způsob pracovní-výkonový, což je účelové šlechtění pro dosažení co nejlepších vlastností bez bariér standardu(předepsaného vzhledu). Tímto způsobem, tedy účelovým šlechtěním kdysi vznikala skoro všechna dnešní plemena FCI, snad kromě tzv. přírodních plemen, ale u těch zase probíhala selekce podle vzhledu, než se jim časem vytvořil standard a byla tzv. -oficiálně uznána-. Alaskan(mylně je tento pojem laiky používán i na označení náhodných kříženců) je tedy čistě pracovní plemeno saňového psa, proto je jeho způsob šlechtění pouze pracovní-výkonový bez ohledu na exteriér a je původem z Aljašky. Proto také může být vzhled těchto psů velmi rozmanitý, ale důsledkem metody nejlepší s nejlepším je i to, že velmi často, protože se jedná o cílenou plemenitbu se záměrem získat co nejlepší vlastnosti, získávají psi z velkých chovatelsko-musherských kennelů velmi podobný vzhled. Vzhled psů jednoho velkého chovatele-mushera je odlišný od vzhledu psů jiného velkého chovatele-mushera, i když se jedná o stejné plemeno. Je to jednoduché a přitom zákonité. Každý chovatel-závodník používá ke krytí pouze svého nejlepšího psa na tu nejlepší fenu(feny) z toho co má v chovném základu k dispozici. Ve snaze vyšlechtit psy s ještě lepšími vlastnostmi než konkurence je krycím psem ten nejlepší, většinou vynikající leader, na vynikající fenu a cílem je vždy získat lepší potomky než byli rodiče. Má-li takovýto chovatel-závodník 50 až 200 psů a produkuje-li trochu štěňat netrvá to moc dlouho a jeho odchovy vypadají jako samostatné plemeno. Jsou si všichni podobní a vzhledem se liší od jiných, i když jsou to všichni AH. Počátek vzniku tohoto plemene je v dobách zlaté horečky, kdy bylo na Aljašku ze všech možných koutů země dováženo veliké množství psů a docházelo k ohromné selekci přímo v zápřahu. Nakonec byli dovezeni i psi ze Sibiře, kde je sibiřské národy stejně jako indiáni a eskymáci používali jako nutný dopravní prostředek. Postupnou selekcí a šlechtěním a právě proto, že nezáleželo na vzhledu vznikl nenáročný, vytrvalý, rychlý, odolný, pracovitý pracovní pes, dobře ovladatelný s přátelskou povahou a protože záleželo jen na výkonu neměl ustálený vzhled.. V současnosti je zcela jistě daleko ovladatelnější než SH nebo AM a nemá vyvinuté lovecké sklony. Za roky co jsme měli AM a SH jsme se naplatili králíků a slepic nepočítaně, s přechodem na AH tento problém skončil. Žádné útěky, žádné lovení domácích zvířat jen poklidné procházky se smečkou až pěti AH na volno. S AM jsme to uměli také, ve dvou, i když to nebylo kromě několika jedinců stopro spolehlivé, ale se SH to nešlo. Přes rozdílnost vzhledu mají AH společné základní znaky - štíhlou postavu se suchými svaly, obdélníkový rámec, výborně úhlené nohy, delší tlapu, ucho vztyčené nebo klopené, ale ne příliš velké, často mají masku jako severští dle FCI a často mají modré oči jako SH a někdy jsou od SH k nerozeznání. Velkým rozdílem proti SH je však to co není na první pohled vidět a to je výrazně větší chuť pracovat, proto také jsou šlechtěni. Trochu odbočím. Jednou jsme byli na Sněžníku na závodech, asi v roce 98-99, to jsme již měli samé AH a závodil tam také německý závodník Wachholtz(jestli si dobře pamatuji jeho jméno). Měl spřežení malovaných výstavních SH a moc dobře mu běhali. Když prohlížel moje psy velmi se divil, že startuji v otevřených. Prý v Německu bych v té době hravě prošel u čistokrevných. A to jsem byl přesvědčen, že moji psi nemají s SH nic společného a že se jim ani nepodobají. Nu tento pán již asi něco věděl o evolučním vývoji SH. To je nádherný termín -Evoluční SH-. Autor tohoto termínu mne velmi pobavil a má moje uznání. Pokud nevíte kdo, tak je to Rasťo a na slovenském webu rozpoutává velmi zajímavé diskuse. Myslím, že na našem webu také občas přispěl, ale nenašel protihráče a pro jeho styl je diskuse na mushing.sk velmi šikovná. Tak, to byla krátká reklama slovenskému webu a kdo ho ještě neznáte určitě se podívejte. Vlastnosti pracovních saňových psů v tomto případě AH se dnes již hodně liší podle způsobu použití. Nastává specializace podle typu závodů i podle délky. Velikost psů a kvalita jejich srsti závisí na tom do jakého spřežení pro jaký účel budou používáni. Obecně platí, čím menší počet psů je ve spřežení tím je třeba větší pes, protože běží i kratší trať. Psi používaní pro sprint nemusí mít tak hustou srst s tak kvalitní podsadou jako psi pro dlouhé tratě. To znamená, že v pracovním chovu postupně dochází ke specializaci a jednotliví musheři si odchovávají psy se stále lepšími vlastnostmi pro svůj styl použití a opět dochází k větvení vzhledu i vlastností. Specializací na určitý účel tak vzniká skoro další plemeno, protože tito psi již téměř nejsou zaměnitelní. Pokud bychom použili psa šlechtěného na sprint nebude již asi použitelný pro Iditarod, i když s vývojem šlechtění se to opět s úspěchem zkouší.. Obráceně by to šlo, ale proč by se to dělalo, když by ve sprintu byl asi pouze průměrný. To je také trochu odpověï na námitky nezkušených musherů proti krátkosrstým sprinterům, že nemohou spát v závěji, podle nich by se teprve tam prý ukázalo jak je který pes kvalitní. No to by asi bylo potřeba začít organizovat přebory ve spaní v závěji což již nemá s mushingem nic společného, protože při sprinterských závodech se v závěji nejen spát nemusí, ale zásadně nesmí, aby psi nerušili noční klid. Dokonce špičkoví musheři a mnohonásobní šampioni ME i MS své krátkosrsté psy před startem velkých sprinterských závodů často stříhali, aby se jim v závodě nepřehřívali. Všichni tito psi mají dlouhé a pečlivě sledované rodokmeny, kde se sleduje výkonnost předků a procentuální úspěšnost vrhů. A pokud někdo jen trochu vybočí ze zásady, že se kryje pouze nejlepší s nejlepším velmi rychle ztrácí tuto procentuální úspěšnost, která je důkazem kvality chovu. Jakmile se někdo začne zabývat prioritně exteriérem a chtít, aby byli všichni stejní velmi rychle může ztratit a často ztrácí pracovní schopnosti potomků. AH je typický smečkový pes, který se cítí dobře ve společnosti ostatních psů, ale i v rodině, je více fixován na svého pána než AM nebo SH, i když změnu majitele snáší poměrně dobře. Je skromný a nenáročný jak na ustájení tak na množství stravy a hodí se jak do spřežení tak na individuální disciplíny. Ve špičkových sprinterských týmech v menších spřeženích se již dnes téměř nepoužívá. S nástupem ESP jeho sláva ve sprintech a menších spřeženích pohasíná a AH jsou již používáni především ve velkých týmech a na delší a dlouhé tratě, ale i na těchto tratích hraje podíl krve ESP stále podstatnější roli. Je to celkem logické, podíváme-li se zpět a vidíme suché svalstvo, štíhlá postava, nenáročnost to jsou vlastnosti, které připomínají spíše maratonce než sprintera a také touto cestou vývoj pokračuje. Dnes kralují sprintu svalnatí, silní a také podstatně náročnější psi založení na zcela jiném základě a moderních požadavcích, které ve své v uvozovkách -izolaci- a po oddělené linii vyšlechtili seveřani(Norové a Švédové). Možná se jim to povedlo proto, že nebyli zatíženi tradicí Aljašky, nemohli se na ni zpočátku ani napojit tak úzce jako kontinentální Evropa a tak se stali nakonec, jakoby z nouze, tahouny vývoje a také po dlouhá léta šampiony sprinterských disciplín. I když dnes můžeme pozorovat, že vývoj nekončí a letošní výsledek nejprestižnějšího dlouhého závodu Iditarodu, kde vítěz norský musher Robert Sorlie použil ve svém týmu psy z norských chovů pro U-sprint, nám ukazuje, že i pro šlechtění psů dlouhotraťových týmů je používána krev ohařovitých psů. Při rozdělení psů na AH a ESP(ohařovití) je otázkou, jaké procento krve ESP bude v AH akceptováno, aby byl ještě stále nazýván AH. Já se domnívám, že rozdělit závodní saňové psy pouze na AH a ESP asi není možné. Bylo by to příliš hrubé dělení a již vůbec není možno pod tyto názvy zahrnovat náhodné křížence. Pro přesnou informaci o kvalitě krve psa bude třeba vědět procentuální zastoupení krve jednotlivých předků a tento doplňkový údaj je velmi důležitý. I když, pokud chce někdo získat informace o kvalitě psa nebo některého odchovu, musí nebo měl by si důkladně prostudovat celý rodokmen a sportovní výsledky celé krevní linie. To však záleží na tom jaké výsledky chce musher dosáhnout a se zodpovědným přístupem důkladného studia předků a promyšlení čeho chci dosáhnout se bohužel setkáváme málokdy. Pokud chce závodit pro radost z pohybu a nemusí být zrovna první, zvolí levnou variantu běžného odchovu z celé šíře plemen od AM, G, S nebo SH, přes AH až k ESP a o předky se ani moc nezajímá. Pokud se musher systémově připravuje na obsazování prvních míst jeho výběr musí být důkladně promyšlený, pravděpodobně nebude ani moc levný, ale potom pravděpodobnost, a zdůrazňuji slovo pravděpodobnost, dobrého výsledku při promyšleném přístupu bude jistě výrazně větší. Na dobrou krev pak totiž musí navázat výborná péče(ustájení a výživa) a kvalitní a systematický výcvik a pak i trénink. Na téma počáteční investice mohu říci, že to je to nejmenší co do psa za jeho život vložíte, zvláště pokud chcete nebo časem budete chtít závodit na špičce. Pokud jste se opravdu rozhodli, že chcete závodit se psem, tak počáteční důkladné přemýšlení o tom jakého psa pro závodění si pořídíte je nebo mělo by být Vaším nejdůležitějším krokem a měl by tomu každý věnovat patřičnou pozornost. Dá se tím předejít zbytečnému zklamání, kterým potom může trpět nespokojený závodník, ale často hlavně pes, který nemůže za to, že si člověk špatně vybral. Druhou důležitou kapitolou při výběru je reálné posouzení vlastních schopností a zkušeností. Ale to jsem již zabloudil ke zcela jinému tématu, které si v budoucnu zaslouží samostatné zpracování. JK

https://www.traditionrolex.com/10