Napsat dotaz

Ceska vyprava na Aljasce 2005 - II.

18.03.05 ......10,30 Jeste rychle co je nejnovejsiho. Ctyrky to jiz maji za sebou. Byla ukrutna zima, vzduch -22, snih -25, start ve stinu, vsichni leteli jako vitr. My se chystame na start ve 12,00, Ivana v 15,00 tak ahoj vecer naseho casu.

18.03.05. .....23,50 Ahoj, Zdravime Vas z Dawson City. Nejnovejsi novinky jsou, ze je tu krasne. Porubaky jsme jeste nevideli a uz se nam dostaly do ruky mistni denni noviny. Jana jela prvni den kombinaci, tam se ji moc nedarilo. Ve Skj byla desata, ale skvele zajela Pulku, o osm vterin druhy cas a byla celkove ctrvta. Vsechno si vynahradila v Skj2. Zajeli to vsichni tri skvele(ona i psi) a Jana vyhrala a je mistryne sveta, kdyz porazila nejen vsechna devcata, ale byla take rychlejsi nez vsichni kluci. Dnes jsme byli obhlednout teren. No, je to velmi zajimave prostredi, ale trat je velmi nudna, placata a rovna, zadna zatacka jen dlouhe oblouky. Vede cela po Yukonu od privozu proti proudu, projede kolem soutoku s Klondajkem objede dva, tri ostruvky a zase se vraci zpatky. Prevyseni je asi 3,5 m. Uprava trati asi probihala buldozerem a pak ji dorovnali normalni masinou, protoze okolo je bud hluboky snih nebo rozhazene a trcici kry. Povrch je tvrdy, ostry, vlastne na drobno rozemlety led. Starty mame v patek od rana. Dnes bylo krasne a teplo, po rece foukal docela silny vitr. Predpoved je rychle ochlazeni a zitra(v patek) asi -15 az -20. ...............A take trochu neprijemneho. Ukazalo se, ze Zdenek Kohl ma cich a prehled. Jeho proroctvi se bohuzel vyplnilo. Teple pocasi nam opravdu prineslo neprijemnosti, rozsiril se kasel a my jsme ho dostali take. Jeden Jirkuv pes hned v pondeli vecer, dalsi jeden cestou, moji tri psi zacali kaslat cestou a tak sotva jsme zacali trosku ziskavat formu po minule infekci, dostali jsme kasel podruhe za sezonu. Jirka tedy bude vybirat koho postavi, zatim ma ctyri zdrave a doufame, ze to tak zustane. My nemame na vyber a zkusime to se vsemi, ktere mame. Vsichni kaslajici se nam za ty tri dny vyrazne zlepsili, ale stale to neni ono. Bohuzel to zde neni vyjimka a tech nemocnych je tu rada. Svedka, ktera byla ve Fairbanks uplne zdrava nyni nevypada dobre a jeden Francouz krmi z ruky, jak jsou na tom spatne. Snad jen Uwe Radan vypada, ze ma zpusob jak se takovym neprijemnostem vyhnout. A o takovych tech obycejnych vecech okolo muzu dodat. Bydlime v hotelu na prijezdu k Dawsonu vedle Klondike River. Dorazili jsme po dvoudenni pouti napric Aljaskou a Kanadou, urazili jsme 1650 km. Jeli jsme dlouho na jihozapad a po projeti Haines na vychod a pak pred Witehorse jsme se zase otocili zpatky na severovychod a zase jsme jeli dlouho a dlouho, az sem. Reku Klondike mame za zady a Dawson pred nami. Byla to hrozne dlouha, ale fantasticka cesta. Nadherne pocasi, nadherne hory, zajimava priroda a hlavne neuveritelne vzdalenosti. Stovky kilometru ani zivacek, nepotkate auto, cca kazdych dveste km je vesnice, ktera, kdyz je velka cita dohromady pet domu a dohromady jsme minuli asi ctyri vetsi mesta. Divocina je to neuveritelna a obrovsky rozsahla. Pilne jsme sledovali kde se objevi nejake zive stvoreni, ale nemeli jsme moc stesti. Videli jsme docela dost takovych bilych vrabcu, havrani to je docela obvykle stvoreni, jsou ve mestech docela beznou soucasti koloritu, potom jsme potkali stado koni a pro nas velkou vzacnost jednoho soba, primo na silnici. Kluci jeli jako obvykle prvni a pred nimi stal a premyslel krasny sob, asi se rozmyslel kam se vyda. Bohuzel zrovna v tu chvili nas predjizdel nejaky magor, my jsme vyjeli za zatackou a on jak hrozne spechal ho vyplasil a tak jsme si s nim ani nemohli pokecat, ani jsme ho nestilhli vyfotit a mily sob se rozvazne, ale zvytecne rychle vzdalil do lesa. Cesta probiha tak, ze se jede hodiny a hodiny o samote, sledujete prirodu, uzivate si slunicka a krasnych scenerii a je to take hrozne zradne, dlouho zadne auto, pak najednou najizdite z kopce na uzky most a najednou na stejny most se v protismeru riti take z kopce a v oblaku prachu ohromna cisterna, nasleduje tesne vyhnuti a za ni se vynori dalsi a za zatackou jeste jedna. Takze dlouho uspavajici pohodicka, znicehonic najednou prudky adrenallin a pak zase dlouho, dlouho pohodicka, pak trochu nuda a nakonec unava. Kdyz takhle jedete od rana cely den po ctvrte hodine uz to zacina byt opravdu unavne a posledni dve hodiny jizdy jiz byly trochu muka. Celkove hodnoceni cesty vsak je, ze byla naprosto fantasticka 13.03.05 ......15,30 Ahoj nasi mili pratele i vsichni ostatni a take nahodni ctenari. Mame za sebou tretinu naseho pobytu na Aljasce a ceka nas dlouha cesta. Musim Vam nyni napsat vsechno mozne, protoze bude asi delsi pauza v mych reportaznich vstupech. Dnes mame odpocinkovy den, rekapitulujeme dojmy z naseho prvniho zavodu na Aljasce a pripravujeme se na cestu do Dawson City. Vedeni tymu vyjelo na nakupy, abychom se zabezpecili na pobyt v Kanade. Ceka nas 8 dnu mimo nasi soucasnou zakladnu, z toho 2 dny na ceste tam, 1 den odpocinku, 3 dny zavod a 2 dny cesta zpatky. Ja mam na starosti domaci ukoly, prochazku se psy a mohu se take trochu venovat psani. Tak mam take moznost udelat kratkou rekapitulaci naseho dosavadniho pobytu na Aljasce. To je potreba, protoze vubec nevim, jestli se nam podari za tu dobu dostat k internetu, takze asi budeme jako na pustem ostrove, pravdepodobne zadny kontakt zadne zpravy. Novinky z Dawsonu nejsou nijak povzbuzujici je to asi konec sveta, stejne jako kdysi..... ....Celkove jsem mel z nasi cesty docela obavy hlavne z technickeho zvladnuti prepravy a take ze zdravotniho stavu nasich psu, zvlaste kdyz nam po Norsku zacali psi kaslat a kychat, takze treninkovy plan zustal jenom na papire a misto behani jsme zacali lecit. Je to virus, nejaka potvora severska a hodne odolna, protoze se to tahne. Jak rika Vasek Kovarik pokazde, kdyz potka severany na zavodech, tak to vzdycky jejich psi chytnou a nemohou se toho zbavit. Tak si to letos taky vybirame, po Todmoosu to byly prujmy, ktere jsme zvladli prekvapive dobre a po Norsku nas chytla tahle ryma nebo co to je a uz ji tak moc dobre nezvladame, protoze pokles vykonu je dost zretelny, nastesti ne tak zretelny, abychom delali vylozene ostudu. Mame asi dobry zaklad z treninku, takze je jeste asi z ceho cerpat. Stale jeste doufame, ze se zacneme zase zvedat na nas standardni vykon, druhy den zavodu nam dal nadeji a hned nasledujici den nam ji zase sebral. To devcata ze Svedska jsou na tom podstatne hure a pritom je jsem povazoval za nase hlavni konkurenty. Nevysla jim moc dobre preprava a jeste neco chytli jejich psi, takze jsou Agneta i Kristina chudaci hodne nestastne. Snad jen Lena Havimaki je z nich zatim v poradku. Devcata jsou na tom ted stejne jako Ivana. Jeji psi se pomalu vzpamatovavaji z nejake prujmove virozy a jsou s vykonem take dost dole. Prvni den zavodu jsme na zavodisti potkali Porubaky. Vypadali dobre, spokojene a uvolnene a chystali se vyrazit na cestu. Uvidime je zase az v Dawsonu. Celkove nase dojmy ze zdejsiho pobytu jsou velmi dobre. Cesta sem se povedla, psi ji zvladli uplne v pohode, my jsme meli z letadla skvele zazitky a zakladna u Ivany nema chybu a docela se spolu vsichni vyblbneme. Jen ty zdejsi vzdalenosti jsou nam trochu cizi. Do nejblizsiho kramu je to pry kousek, jen 18mil(cca 29km), na trenink a na zavod jen 32mil(cca 52km). Na zavod se take prijel podivat Zdenek Kohl a jen se projel asi 250mil, take pry zadny problem. Chudak Jim z nas musi byt pekne otraveny, protoze furt meleme cesky a nase anglicka komunikace neni nic moc. Trochu se to zlepsilo, kdyz za nami prijel Hanicky bracha z Kalifornie. Dela nam tlumocici servis, trochu zamestnava Jima svymi historkami a dela nam bajecnou dokumentaci. Vcera jsme ho poslali na trat filmovat a mame paradni zabery vsech zavodniku v akci primo v kriticke krizovatce, kde jsme meli pokracovat na delsi trat, nez se jela predchozi den. Nikdy nevime co delaji ostatni na trati a tady je to krasne z prvni ruky, nadherne i se zvukem. Kdyz hodnotime vysledky zavodu, tak muzeme byt nakonec spokojeni. Vubec jsme nevedeli do ceho jdeme a nakonec jsme i bojovali o vitezstvi. Dokonce mi po dojezdu chodili asi minutu gratulovat uplne cizi lide, nez prijel ten chlapec za mnou a odsunul mne na druhe misto. Ten hoch z toho, ze vyhral byl nakonec nejvic prekvapeny, protoze s necim takovym vubec nepocital. Trochu jsme mu to ulehcili, tomu borci prede mnou jeden pes zacal cestou prujmovat a druhy se mu zranil, propadl se pri behu do diry a natahl si sval na rameni. No a my jsme udrzeli tempo jen 10km z celych 12,7km. Pritom dosazene casy byly celkem prumerne, takze za normalni vykonnosti jsem asi mohl vyhrat celkem lehce. Oproti ctyrkam jsme se v sestkach vubec, ani zdaleka, nepriblizili starym rekordum trati, ktere oba prvni ctyrkari Uwe i Jirka prekonavali skoro kazdy den. Uwe byl famozni a Jirka vynikajici, treti kanadan se prvni dva dny drzel a treti den jen prihlizel. Maji tu celkem nezajimave pojeti startovani. Prvni jely Skj, druhe ctyrky, pak sestky a nakonec osmicky, vsechno po dvou minutach a velke pauzy mezi tridami, takze je to dost nuda na podivani. A taky posouvali casy startu dalsich trid oproti planovanym casum. To jsem vubec nepochopil proc, asi maji nejakou pevnou dobu od dojezdu posledniho tymu v predchozi tride nebo co, musim to zjistit. Pocasi bylo podle mistnich usedliku mimoradne teple, ani my v Evrope jsme letos nezavodili pri teplotach nad nulou a tady to bylo kazdy den od +4 do +8. Lyzari jako prvni meli tvrdou a rychlou trat kazdy den, ctyrkari jeste take, my jsme startovali ve 13.00 a trat se nam zacinala rozpadat pod nohama hlavne na otevrenych usecich a chudaci v osmickach jeli uz kazdy den na nejtezsi, nejhlubsi a jeste k tomu nejdelsi trati. Ono to nebylo podle nasich meritek az tak hluboke, ale povrch se rozpadl na takovou suchou sul, ktera byla od 2 do 5cm hluboka a ujizdela pod nohama a jeste dost drhla pod skluznicema. V lese, kde to nebylo jeste rozpadle to jen letelo, ale v te soli to byla tezka prace. Nejlepsi podminky byly asi druhy den a tam nam to slo trochu prekvapive nejlepe, myslel jsem puvodne, ze nejvetsi problemy budeme mit s vysokou rychlosti, ale opak je skutecnosti. A Henk s Anuskou to zvladaji zcela bez problemu, Henk je pan mistr, pri jeho figure je to neuveritelne, ale take je fakt, za oni jedini dva zatim nemeli tu pitomou rymu. Byli jsme ted s pejskama na prochazce, maji vsichni vybornou naladu a litaji a blbnou jako sileni, tak se snad budou davat dohromady, ale jestli je to opravdu tak, to se vzdycky pozna az v zaveru zavodu, jestli to udychaji a vydrzi se silami tak, aby udrzeli plne tempo az do cile. Trnkovci jsou na tom vyborne stale, tak jen doufejme, ze jsme nic dalsiho nechytli na zavodisti , coz nam zase prorokoval Zdenek Kohl, tak doufame ze byl jen mylnym prorokem. Jenom Jirka senior je trochu hin z Uweho a jeho vykonu. Ale to se obcas stane, ze to nekomu mimoradne sedne a je nedostizny. A to je ted Uwe. Ma ke psum super pristup, trenuje dusledne a hlavou a ma skvele psy, vsechni jsou z ceska, dva od Kolaru a dva od Vanu. Posledni roky nemel zadne poradne vysledky, nemel poradne psy, ale kdyz pred tremi lety postrehl, ze cesi jdou nahoru a maji dobre psy vyborne zareagoval a dnes je absolutni hvezda. Z Dawsonu telefonoval Klaus Starfinger a mame se asi na co tesit. Rikal ze v prubehu zavodu zranil sest psu. Trat je pry z poloviny na rece a zpatky po brehu v okolnich kopeccich a jeji povrch na rece se pry sklada z kusu ledu o velikosti golfovych az tenisovych micku a jeste jim tam v sobotu prselo. Priroda je tu docela jednotvarna, takova celkem placata krajina a porost bych oznacil jako seversky bus. Stihle nebo hubene smrky, hubene brizy a jeste nejake listnace, ale spise krovi. Kdyz jsme prijeli a jeste mrzlo, v noci bylo i -25, nebylo nikde videt zivacka krome krkavcu. Ted tu poletuje spousta vselijakych ptaku ruznych velkosti od malinkych sykorek az po nejake slepice velkosti bazanta, asi nejake velke krepelky. Ty asi nejsou uplne bezne, protoze Ivanini psi delali peknej kraval, kdyz se promenadovaly okolo kennelu. A pak je tu ohromna spousta ukecanych veverek. Na veverky mistni psi vubec nereaguji, zato nasi jsou z nich celi paf. Jsou to potvurky chytre a zvedave. Nase psy uz si okoukly a vedi, ze kdyz jsou na stake-outu nic od nich nehrozi a tak si cizi vetrelce chodi prohlizet pekne zblizka. Pritom furt stebetaji, jak baby na pavlaci, jako kdyby nadavaly. No a z tech velkych, coz jsou losi, losici, losove jsem videl jenom stopy a celeho losa jsem videl jen na dopravni znacce. Zato Jirkove jak jeli vcera ze zavodu, tak byli v nejakem dobrem rozpolozeni a byli za to odmeneni dvema losy velkymi jak vrata od stodoly, kteri si v klidu, z krovi vedle silnice okusovali konce vetvi. Kluky to tak potesilo, ze se prijemne zakecali a prejeli odbocku k nasi zakladne asi o 15km. No a jeste skvelym doplnenim zdejsich prirodnich kras byla polarni zare. Tu jsem si pri svem behani kolem psu v noci nejvice uzil ja, ale cestou z losovani jsme to take zazili vsichni, ve velmi pekne a rozsahle podobe. No a to by asi bylo vsechno co Vam ted mohu napsat. Uz se vsichni vratili z nakupu a je treba zacit balit na zitra. V 7,30 vyrazime smer Dawson. Mame v planu ujet 500mil a prespat pred Whitehorse a ve stredu dorazit na misto, abychom nechali psy jeden den v klidu odpocnout a mohli se podivat na trat. Takze se nyni asi na osm dni odmlcim, pokud se mi nepodari dostat k internetu. Mejte se pekne, nenechte se pri tani snehu splachnout a myslete na nas v dobrem. Zatim ahoj Jirka.