Napsat dotaz

Ceska vyprava Aljaska 05 VIII.

28.03.05 ..9,00 Je rano po uspesnem zavode a my uz zaciname myslet na cestu domu do Evropy, Ceska, Omic-Horniku a Harrachova. Dostal jsem chvilku volna na asi posledni moji reportaz z Aljasky. Vcera jsme hned po vyhlaseni cestovali domu, tak jsem v kratke chvilce po dojezdu stihl jen prehrat svoje poznamky. K veceri jsme si dali slavnostni pizzu a jedno sampano, chvili jsme jeste rusili Jima, ktery chodi brzo spat, protoze na rozdil od nas musi brzo rano do prace a sli jsme take zalehnout. Dojmy ze vcerejska jiz nejsou tak bezprostredni, ale stejne je to skvele.

Vyhrali jsme 51st Annual Race of Champions v 6 Dog Class v TOKU na Aljasce. A vyhrali jsme dvojite, ja jsem obhajil prvni misto ze soboty a Jirka poskocil z pate pozice na druhou. Za odmenu jsme cestou potkali ctyri losy a mohli se s nimi chvili potesit. Jsou to obrovsti tvorove, kteri se k Vam otoci zadkem pak vykrouti hlavu dozadu a celou dobu Vas bez hnuti sleduji. Dva se prochazeli po louce asi padestat metru od silnice, tak jsme za nimi zajeli. Pokud jsme byli v aute jen nas klidne sledovali, jakmile jsme vylezli, hned se dali do pohybu a kousek odbehli. Pak jsme jeste potkali dva, kteri se pokouseli prejit dalnici a chvili jsme jim v tom asistovali. Kdyz se jim to povedlo zmizeli nam v krovi z dohledu. Vratim-li se k zavodu, tak je uzasne, ze jsme prvni dva skoncili oba z naseho ceskeho tymu. Pomalu jsme se vybabrali z chorob, ktere jsme tu posbirali a trochu jsme mohli ukazat, ze i na zdejsich velmi rychlych tratich to nasi psi zvladnou a kdyz budou bez problemu mohou byt i nejlepsi. Kdo sem do Toku neprijel, ten vetsinou nemel psy v poradku, aby mohl zavodit, nekteri prestoupili do osmicky. Byl to mimoradne vyrovnany a rychly zavod. Dokonce prvnich sedm zavodniku se zapise do zdejsich tabulek, protoze na teto trati je celkovy soucet casu pod 34 min., ktery dosahli, povazovan za cas hodny zaznamenani do tabulky rekordu. Zatim to byli maximalne tri zavodnici rocne v letech 2002 a 2001 a letos hned sedm. Byl to fantasticky boj o sekundy, kdy prvnich sedm je narovnano ve 29s a v cili se sledoval s napetim kazdy dojezd. Mimoradne zvlastni mi pripadaji me pocity z jizdy. V sobotu mi pripadalo, ze je to tupe a moc to nejede a pritom jsme vyrovnali rekod trati a v nedeli jsem mel pocit, ze to docela dobre jede a oproti sobote jsme se zhorsili o 26s. Byly nejake jine podminky, i kdyz to na prvni pohled nevypadalo, protoze se zhorsili vsichni a cas pod 17min zajeli v druhem kole pouze dva zavodnici, kdezto v sobotu jich bylo devet. Nedovedu si to vysvetlit, trat byla stejna, teplota stejna nebo i trochu nizsi, jen v nedeli bylo zatazeno, kdezto v sobotu svitilo slunicko. Ale hlavne v nedeli jsem mel pocit, ze to jede dobre, lepe nez v sobotu. Nevim jak to vysvetlit, asi bych si musel dele zvykat na zdejsi vysoke rychlosti, abych je dokazal posoudit citem. Kdyz jsem slysel svuj cas po druhem kole, tak jsem si rikal a jeje to budeme tak sesti. A oni se nakonec zhorsili uplne vsichni a my zustali i ve druhem kole nejrychlejsi, opravdu divne podminky. Jen Jirka, ktery mel v prvnim kole problemy s predjizdenim a jel na pet psu se zhorsil malo a vyhoupl se z pateho na druhe misto a vyborny byl taky Rudi Ropertz, ktery se zhorsil nejmene a ze sesteho se posunul na treti. Dalsi dve tridy jiz tak vyrovnane nebyly. V osmickach vyhrala U.Liebhart a unlimited celkem jasne Egil Ellis. Ivana mela v tymu problemy, snizovala stav psu a po docela peknem osmem miste z prvniho dne skoncila desata. Po dojezdu osmicek jsme se mohli venovat podrobnemu sledovani zavodu unlimited. V letosnim roce neporazeny a neporazitelny Egil Eliis opet vyhral a ziskal zvlastni cenu za vitezstvi ve vsech prestiznich zavodech teto sezony, neco jako jsou Grand Slamy v tenisu. Sledovani zavodu unlimited je docela zabava. Po sesti km se trail dostava k dalnici, pak pod dalnicni most, dalnicni most je vetsinou obsypany divaky, kteri prebihaji silnici, jak jednotliva sprezeni projizdeji pod mostem. a pak vede podel dalnice, az cca na 20km prejizdi dalnici po nasypanem pruhu snehu a zase se vraci po druhe stane zpet. Spousta divaku po startu naskace do aut a jede vedle sprezeni po dalnici, pockaji az sprezeni prejedou dalnici a vraci se s nimi nez zmizi v lese zase asi 6km pred cilem. Pak je na dalnici opet zavod do cile, aby to vsichni stihli nez se objevi prvni zavodnik. Moc pekny zazitek a Egil byl opravdu vyborny. Jeho druhy tym skoncil druhy, vedla ho jeho zena Helen, byla kazdy den o neco pomalejsi, ale mela i mene psu. Treti skoncil Rudi Ropertz. Takze TOK bylo pekne ukonceni naseho zavodeni zde na Aljasce. Celkove zhodnoceni si budeme muset jeste udelat, ale myslim, ze to nebylo tak spatne. Sice jsme meli v prubehu pobytu velmi spatne pocity, kdyz jsme nachytali kasel a propadali trudnomyslnosti, ale prekonali jsme to, dali se dohromady a zaver stal za to.