Smůla se lepí na paty. Štěstí v neštěstí. Tyto hesla nás organizátory a hlavně Jardu Hanuše letos provázely při organizaci letošního závodu ve skijoringu v Říčkách. Musím Jardu poplácat po rameni, že tuto psychickou zátěž vůbec vydržel. Aby ne, je ostřílený už z tolika zorganizovaných závodů. Je pravda, že pro tentokrát byl trochu rozhozen ze strávené týdenní dovolené na Janovičkách, odkud právě přijel ještě nalíčen v obličeji jako účastník a organizátor karnevalu.

Podle SMS a e-mailů naší od výpravy.

12.2.2006 16:40

Dnešní nedělní den začal podobně jako ten předešlý. Start i trasa byla naprosto stejná, tedy 40 km. I počasí a teplota se vyrovná tomu včerejšímu. Start byl posunut na desátou a s tím i veškerá ranní příprava. Odjíždíme na 12 km vzdálený start s převýšením od stakeoutů asi 300, když právě vychází slunce nad horami. Pavel opět hýří optimismem a já s nadějí, že nebudu celkově poslední. Startuji jako druhý 2 min. za osmičkou haskánů Mathis Catherine z Francie po 7 km jí dojíždím a společně jedeme asi 20 km. Potom se při jednom táhlém kopečku zapomněla a už jsem jí až do cíle neviděl. Do cíle přijíždím jako první, ale ve své kategorii celkově končím jako sedmý.

Na internetu už měsíc visí mapa trati s popisky a fotografiemi jednotlivých úseků. Beru oba leadery k počítači a ukazuju jim, co je čeká. Vikinka ale jeví větší zájem o ledničku a Kim jeví větší zájem o Vikinku (hárá!). Virtuální mushing psy zjevně nezaujal.